U krbu

V pšenicové pasti, v neprostupném kouři,
ovci dávám pásti a ta se těžko vzbouří
já, těžko si počínám.

Nad kaluží slzy rychle slunce hoří
a co na plat že mrzí mě když voda hráze boří,
já, stále si vyčítám.

R: Uložil jsem kosti,
do korun své Báry,
za vše všední dary,
za nevšední čáry,
úsměv mého štěstí,
za hradbou mé pěsti zní.

To co jeden začal to ten druhý skončí,
viděl jsem to zevnitř a teď to vidím zvenčí,
já, už sotva počítám.

Kolik slov je málo a kolik zas je příliš,
co se vlastně stalo, sem pod pantofel střílíš,
já, stále si vyčítám.

R:

R2: Na tržišti panic,
pranic nesu k stolu,
vzhůru o schod za nic,
za všechny prachy dolů,
hrozím světu pěstí,
a štěstí vedle usíná.

A tak uložím své kosti do korun své Báry,
za vše všední dary, za nevšední čáry,
já, jsem šťastný, že tě mám.